V upomínku

Nastal ten čas loučení,

který každého z nás promění.

Nastala ta chvíle,

kdy naše různorodé píle,

naše dlouholeté snažení

mělo pro všechny úspěšné doznění.

Chceme říci zvučným hlasem,

bez otáčení za kompasem:

Uplynuly čtyři roky,

pro někoho těžké kroky.

Uplynula čtyři léta,

pro někoho těžká meta.

Chceme také poděkovat,

odpuštění vyprošovat - 

za ty naše omluvenky,

slohovky i za písemky.

Nedopadly vždycky skvěle,

chce to nervy snad z ocele.

Díky za tu trpělivost,

dobrotu a shovívavost.

Odpusťte nám naše vroubky,

na prvačky bruste zoubky. 

Na ty seky zapomeňte,

radostí z nás oplývejte.

Vzpomínejte na nás v dobrém,

na studenty v bílo-modrém.

Zapomenout přec se nedá...

V paměti se jméno hledá.

Zamáčkneme slzu v oku,

žal utopíme ve vinném moku.

Zatlačíme slzičku,

pro tu naši školičku.

(Paní profesorce H.F. ke konci maturitního roku 2006)