Hvězda
Jak jsem se stala hvězdou
Mít v dnešní
době odvahu být ženou bez „přidaných hodnot“, zkrátka být
in
nature,
je ve své podstatě něco krásného a osvobozujícího! Ukázat
lidem svou tvář a nebát se, že zrovna „nejste modelka“.
„Ve
čtvrtek jsem byla na focení, u kamaráda. On teď pracuje na
takovém zajímavém projektu…,“ říká mi kamarádka a já ji
vnímám na půl ucha „Přirozená žena se to jmenuje. Fotí ženy
nenalíčené, v košili a v jejich přirozené kráse.“
V
legraci prohodím, že bych se mohla nechat také nafotit.
„To
bys mohla“ odvětí mi.
A
mě jímá nervozita už jen z té představy, že stojím před
cizím člověkem, navíc profíkem, který mě cvaká.
A
je to.
Stojím
v bílé pánské košili v záři reflektorů a nejsem vůbec
nervózní.
Před
focením jsem dostala jednu jedinou radu „Vypusť všechno z hlavy
a zkus si to jen užít, nic víc.“
Sama
jsem si nakázala, že nad tím nesmím přemýšlet, jakmile začnu,
je to ztracené. Snažila jsem se nic si dopředu příliš
nepředstavovat - jaké to bude, jak se budu tvářit atp. Prostě to
bude spontánní, bude to takové, jaké to v tu danou chvíli má
být.
Celý
proces focení nejde plně popsat slovy, musí se to prožít.
Nastanou okamžiky, kdy si opravdu připadáte jako hvězda, úžasná,
jedinečná, krásná. Vnímáte svoji přirozenost a nic jiného v
hlavě nemáte. Stane se sice i to, že váš mozek vyšle signál a
vy začnete myslet. Fotograf vám ale pohotově odvíčkuje dózu se
slovy „Pro tyhle případy tady máme tohle. Sem hoď mozek a nech
ho tam.“
Jedním
ladným pohybem se ho zbavíte a opět v lehkosti pokračujete ve své
spontánnosti.
Velmi
tomu napomáhá ten, kdo mačká spoušť. Svým
způsobem
vás nenásilně vede, povzbuzuje a říká to, co vidí a co vy
potřebujete slyšet. Ukáže vám několik snímků a vy sama
uznáte, že jste kočka.
„Nevím,
jestli tohle jsi ty, ale ta je hodně dobrá“
Díváte
se na náhled a přemýšlíte, pak vám to dojde a slzy se vám
derou do očí.
„To
je Ta,
kterou bych chtěla být.“
Víte,
že někde uvnitř vás je...ta
žena, kterou jste,
ale bojíte se ji naplno ukázat světu. Pak stačí, aby kdosi
zaznamenal „ten prchavý okamžik“ a máte jasný důkaz.
Odcházíte
s patřičným sebevědomím, dávno jste zapomněly, že jste
nechaly v plechové dóze odložený mozek a rozdáváte spokojené
úsměvy na všechny strany. Cítíte se výjimečná a krásná,
protože JSTE.
Jste
to vy, ta pravá, nefalšovaná, neretušovaná žena, a to, jak se
cítíte uvnitř, je vidět i navenek.
Je
tak dobré vnímat sebe samu výjimečnou
a neznamená to nic egoistického, nepatřičného či nežádoucího,
ba naopak a v dnešní době tím spíš. Učíme se, přestáváme
být spoutané a nacházíme v sobě ženství ve své dokonalé
podstatě.
Komentáře