Domů


Ujíždím
z neosobního, dusivého
betonu...
 
Vítá mě zelená náruč.
Mám chuť vrhnout se do ní,
obejmout ji jako dávného přítele.
Pevně, s láskou.
A nechat se přikrýt tak,
aby mě nikdo nenašel.

(*květen 2020)


Komentáře