První dovolená

Rok 2012 byl pro mě v určitém smyslu zlomový. Díky štědrosti mojí sestry a švagra jsem mohla vyrazit na svou úplně první dovolenou, a to čistě jen sama se sebou :-) Leckoho by možná příliš nenadchlo strávit týden v cizím městě jen v jednom člověku, ale já se vážně těšila. Pro svoje dovolenkové útočiště jsem si vybrala jedno z nejkrásnějších jihočeských měst, Český Krumlov. Lákal mě svou dokonalou malebností a romantikou. Pokoj jsem si zamluvila v útulném rodinném penzionu Feston, stranou, a přesto nedaleko od historického pulzujícího centra.

Neděle - den první

Mamka, jako správná rodička mě doprovodila k autobusu a téměř se slzou v oku mi zamávala na rozloučenou. Přece si nemohla nechat ujít odjezd svého dítěte, které jako poslední ze tří zůstalo v rodinném hnízdě a teď ho také opouštělo, i když jen dočasně.

Od rána bylo vedro k padnutí a já blahořečila výrobci autobusu, že do něj nainstaloval klimatizaci. Díky níž jsem nemusela čelit stavu přehřátí a mohla si tak vychutnat dvouhodinovou cestu v příjemném podřimování.
V momentě, kdy jsme přejeli hranice Krumlova, zmocnilo se mě nadšení: "Hurá, moje dovolená začínááá!"

Popadla jsem svojí stokilovou tašku a vydala se ke kýženému cíli. Nutno ještě podotknout, že do mého zavazadla, jež připomínalo spíše lodní kufr, se mi podařilo vecpat, mimo celé šatní skříně, nejen fénův přístroj a veškerou potřebnou drogerii, ale i varnou konvici a k tomu spoustu instantních nudlí. Kdyby se totiž k té zaplacené polopenzi dostavil hlad, nedopadlo by to dobře. Hlad je něco, co opravdu těžce nesu, takže NPZ (nudle poslední záchrany) nemohly chybět!
Než jsem došla k mému prozatímnímu bydlení, úporné sluneční paprsky vystřídala vydatná dešťová průtrž. Čvachtala jsem v žabkách strmou ulicí, která velmi zodpovědně dělala čest svému názvu "Příkrá".

Před penzionem jsem stanula v celé své zmáčené kráse a rozechvěle tiskla zvonek u dveří, ty se po chvilce doširoka otevřely a mě vítala usměvavá tvář paní majitelky. Okamžitě si získala mé sympatie, protože nad mým zevnějškem nehnula brvou a plna ochoty mě zavedla do připraveného Růžového pokoje. "Snídaně jsou od osmi do devíti. Doufám, že se vám u nás bude líbit, přeji pěkný pobyt." Sotva co dveře zaklaply, kvapně jsem shodila mokré svršky a pelášila své tělo pokřtít pod sprchu. Informace na stránkách penzionu: ...sprchový kout s masážní sprchou, jež příjemně osvěží, mě nenechávala chladnou a už dva dny před cestou jsem nemohla dospat, jak jsem se těšila, že pořádně prokrvím tělíčko. Tak, jde se na to...hm, masážní proudy si dávají nějak na čas. Ale na paniku je brzo. Zatočíme pěkně doprava, dobře, tak zatočíme doleva, ehm...důrazně zatlačíme, a zas otočíme...vždyť je to tak jednoduchý... Lup, nakonec zůstává páčka v ruce. Bezva! Naroubuju ji zpátky a stírám z čela pot. No tak se holt vysprchuju "po staru", no.

Po sprchové masáži, kterou jsem ještě nezažila (alespoň, že splnila avizované osvěžení) jsem se vydala prozkoumat krumlovské ulice. První kroky mě vedly do infocentra, kde jsem měla zamluvený lístek do kina na "Konfidenta" s Jirkou Mádlem. U suvenýrů jsem pak poklábosila s přívětivou prodavačkou, která pochválila mou letní halenu, co jsem měla na sobě – nebyla to totiž ledajaká halena! Měla důmyslný střih pro ženské postavy s bříškem, břichem, bachůrkem a bachorem. Přes základní střih byly od ramínek dolů našité dva pruhy látky, které se křížily a dole vytvořily příjemnou "kapsu ukrývačku", takže bylo možné beztrestně volně dýchat, aniž by se muselo břicho zatahovat. Dokonalé!

S povzbuzeným sebevědomím jsem opouštěla prostor infocentra a pokračovala dál do ruchu města, míjela davy turistů, proplétala se uličkami, prošmejdila pár obchůdků, mapovala, kde co je a nakonec se vracela značně unavená a vyhladovělá. Ano, byl ten pravý čas na NPZ. Nač otálet. Vyprostím varnou konvici z vrstvy omotané utěrky a už žhavím dráty. Když vcucnu poslední instantní těstovinku, přemýšlím, co s načatým večerem... . Po dopoledním cestování, zabydlování se a povinně nepovinné obhlídce města se mi vlastně nic moc nechce, proto se uvelebím na velkou postel, která voní čistým povlečením a zapínám bednu. Pořád naskakuje jen ČT2. No tak to ne! Nejdřív stávka sprchy, teď i televize. Pff, to by bylo, aby tu víc kanálů nebylo. Cvakám a cvakám, ladím ostošest, nevzdávám se! Ehm! Už pohřešuju i ten jediný, solitérní program čétédvojky. Nervy jsou mírně na pochodu a ovladač letí do kouta!

Zjišťuji, že pohled na Krumlov ze střešního okna taky není k zahození.